Elektrokultura a měd'

Elektrokultura je metoda zvyšování výnosů plodin pomocí atmosférické elektřiny a magnetického pole Země.  Jedním z klíčových historických autorů a průkopníků elektrokultury je Justin Christofleau, který ve 20. letech 20. století vyvinul systém zvyšující úrodu až o 200 % bez hnojiv. V Čechách to byl Bohumil Němec, který v roce 1902 publikoval článek na toto téma v časopisu Živa. Tímto tématem se zabýval i Georg Lakhovski, Viktor Schauberger a Nikola Tesla. 

Osobně jsem se s tím seznámila v roce 2024 ve Švýcarsku, kam jezdí přednášet a dělat workshopy dva pánové - Peter Rettenmund a Andrea Donnoli. Pokud vás toto téma zajímá, můžete si dohledat knihy nebo videa. Informací je mnoho a raději, než zde opisovat něčí rozumy, budu dále experimentovat na své zahradě a předávat zkušenosti.

Takže jen stručně. O co jde? S využitím měděných drátů a cívek (např. Fibonacciho cívky) se stimuluje půdní mikrobiom, kořeny rostlin mají snazší přístup k živinám, jelikož se mění propustnost buněčné stěny a tím se podporuje rychlejší růst rostlin a vyšší výnosy. Elektrokulturní antény aktivují imunitní systém rostlin, čímž zvyšují jejich odolnost vůči houbám a bakteriím. Pomáhají vyrovnávat produkci a hladiny hormonů v rostlinách, což vede k lepší chuti, vůni a hustotě živin. 

Souběžně s tím je vhodné přejít při obdělávání půdy od železných nástrojů k měděným nebo mosazným. V práci Viktora Schaubergera najdeme vysvětlení a  nákresy těchto nástrojů. Lze koupit u rakouské firmy PKS. 

V knize Viktor Schauberger a tajemství živé vody autor, Olof Alexandersson píše: " ..Ve 30. letech 20. století pozval Schaubergera bulharský král Boris, aby prošetřil náhlý pokles zemědělské výroby. Při svých cestách po Bulharsku zjistil, že sklizeň v oblastech obývaných Turky byla lepší než v ostatních částech země. Ukázalo se , že Turci dosud používali staré dřevěné pluhy, zatímco ostatní oblasti byly zaplaveny moderními železnými pluhy, které byly dodány z Německa za účelem modernizace bulharského zemědělství. ..Schauberger z toho vyvodil logický závěr, že zhoršení výnosů musí souviset se zavedením železných pluhů. Později vyvinul komplexní teorii o škodlivosti nasazení železných nástrojů v zemědělství.... Při těchto pokusech se ukázalo, že po přidání už toho nejmenšího množství rzi se přestanou vyskytovat všechny napěťové fenomény. Voda zůstane prázdná a vybitá. Schauberger pak z toho vyvodil paralelu k používání železných pluhů a představoval si jejich nežádoucí účinky přibližně takto: Když je železný pluh tažen půdou, trhá ji. Hroudy jsou okamžitě potaženy rychle rezavějící kůžičkou částic železa. Už dříve pozoroval, že železitá půda je sušší, a ještě dřívější pozorování mu ukázaly, že proudové turbíny vybíjejí vodu. .. Při rychlém průchodu železného pluhu půdou jsou narušeny siločáry zemského magnetického pole, v důsledku čehož vznikají elektrické proudy stejným způsobem, jako v kotvě elektrického generátoru při jeho rotaci v magnetickém poli. Tím dojde v půdě k elektrolýze, při níž dojde k rozkladu vody na kyslík a vodík. Tím je zlikvidován mikroskopický život, na čemž se podílí i vysoká teplota vzniklá v důsledku pření železa v půdě. ( Tyto jevy se vyskytují pouze u železa. Pokud máme pluh z diamagnetického materiálu - dřeva, mědi.., nedojde k narušení zemského magnetického pole) Dalším závěrem, který učinil Viktor Schauberger z těchto pozorování, byla nezbytnost používání neželezného materiálu v konstrukci zemědělských strojů. On sám navrhoval měď. Zjistil, že měďnatá půda dokáže dobře zadržovat vlhkost a začal tedy experimentovat s měděnými pluhy a s dalšími měděnými nástroji..."

 Výsledky pokusů ukázaly, že se hned v prvním roce při používání měděného nářadí zvýšil výnos o 17 -35%. Na velkostatku Farmleiten-Heuberg u Salcburku o 50% a na jednom horském statku u Kitzbühelu v nadmořské výšce 1000 m bylo sklizeno 12,5 x více brambor, než jich bylo zasazeno! Došlo k nárůstu kvantity, ale především kvality. Zlepšovala se pekařská jakost obilí, brambory nenapadala mandelinka. V roce 1948 podepsal Schauberger smlouvu s jednou salcburskou firmou na výrobu měděných pluhů. Celá věc však byla zastavena vysokými vládními úředníky, kteří měli zájem na prodeji dusíkatých hnojiv a Viktor Schauberger by jim svými pluhy hodil do celé záležitosti" měděné vidle".  Zástupci národního hospodářství začali varovat před používáním měděných pluhů. Způsobilo by to prý nadprodukci, která by zapříčinila ještě horší zemědělské ceny... Nepřipomíná vám to něco ? Pravda bývá mnohdy na opačné straně předkládaného narativu. Nicméně v roce 1950 získal VS patent č. 166 644 na metodu plátování aktivní plochy zemědělských strojů mědí.